DPOH: Krása nevídaná

Krása jako svěrací kazajka. Mýtus krásy je společenský konstrukt, který dívkám od raného věku vštěpuje představu o tom, jaké by měly být. Nejen vizuálně, ale i mentálně. Jaká je jejich role ve společnosti, v rodině. Jak by měly být, jak by se měly chovat, jak a co by měly říkat. Jak jejich názory vlastně nezáleží a měly by si je nechat pro sebe. Být dobrou dcerou, dobrou manželkou, dobrou matkou, milenkou, občankou, křesťankou. Mladé ženy již nejsou schopny přizpůsobit se společnosti, která od nich neustále něco vyžaduje, tlačí je k výkonům, perfekcionismu, ambicím, ziskuchtivosti a zároveň je patriarchální. Mládí je důležitým prvkem mýtu o kráse. Je to nedosažitelný cíl, protože nikdo nemůže omládnout. Když žena usiluje o krásu, musí to dělat správným způsobem. Sociální média to ještě více odhalila a urychlila. Výsledkem je úzkost, deprese a pocit trvalého selhání. Dívky dokonce vyvíjejí tlak jedna na druhou. Jak se proti tomu můžeme bránit? Jak se s tím vyrovnat a neztratit sebevědomí a sebeúctu?

V inscenaci sa vyskytují vulgarismy. Citlivý obsah inscenace může vyvolat silné emocionální reakce u diváků a divaček s traumatickou zkušeností.